Na cestovatelské akci "Visit Russia" jsme byli v Moskvě ubytováni v kempu Sokolniky, které se nacházejí ve stejnojmeném výstavním areálu, kde právě probíhala karavanová výstava CARAVANEX 2012. S evropskými výstavami se to absolutně nedá srovnat jak rozmanitostí obytných a expedičních vozů, tak rozdělení výstavy na konferenční a výstavní. Návštěva přednášek velkých cestovatelů a badatelů nás nadchla, a zdaleka převýšila naše očekávání. Bylo to setkání s největšími cestovateli světa. Mezi ně patří Valdis Brants z Rigy narozen 9/12/1943 v Lotyšsku. Člověk, pro kterého je cestování životní náplní a touhou. Za svůj pestrý život objel celý svět.
Cestovatelské vyprávění o cestě amerikou na Makchu Pikchu, nebo několikaměsíčné putování BAMem nám vyrazila dech. To co pan Valdis vše procestoval si ani nepamatujeme.
Tento pán je velice skromný a příjemný cestovatel. Má úžasnou schopnost a ochotu sdělit vám své zážitky z cest. Je to zřejmě dobou, kdy začal cestovat. Nebyly weby, digitální fotoaparáty a vše se sdělovalo jen v tištěné nebo ústní formě. Nic ovšem nemění na tom, že pokud se o někom řekne "světák", Valdisovi toto náleží právem.
Na konferenci jsme hltali každé slovo, a přesto jsme pana Valdise navštívili soukromě a povídali si další hodiny. Vše umocňovalo to, že jsme češi, protože pan Valdis zná a s úctou uznává české cestovatele Hanzelku a Zikmunda. Vyprávěl nám, že se na cestách setkali a potom i navšívil pana Zikmunda doma ve Zlíně.
To co pan Valdis dokázal navštívit s hasičským vyřazeným Mercedesem je neuvěřitelné. Kupoval ho před mnoha lety v Německu, měl najeto asi 20 tisíc kilometrů a od té doby se už několikrát přetočil tachometr. I když má auto velkou průjezdnost terénem, několikrát zapadl tak, že nemohl vyjet. V období dešťů zapadl takovým způsobem, že pan Valdis s posádkou a půlkou vesnice domorodého kmene týden vyhrabával auto z bláta. Na výstavě v Moskvě jsme seděli v autě několik hodin a povídali si tak zajímavě, že jsme neudělali ani jednu fotku interiéru obytky. Vybavení bylo velmi skromné, strohé, ale účelové. V kabině auta mohlo jet děvět členů posádky, kteří odpočinek a noční spánek nalezli ve dvou maxi stanech na střeše vozu. Hlavní obytný prostor byl vybaven velkým stolem uprostřed auta a lavicemi pro posádku. Po stranách nástavby byly kdysy závěsná lůžka, které se použily jednou na vyproštění auta. Seděli jsme u stolu, popíjeli cestovatelský likér podobný fernetu a zajídali jsme to půl roku starým cestovatelským chlebem. To vše jsme zapíjeli s ešusu vodou s domácí šťávou. Bylo to výborné a Super.
Řeč přišla i na naše známé české cestovatele Hanzelku a Zikmunda, které pan Valdis zná a obdivuje. Potkali se i na cestách. Již si nepamatujeme kde to bylo, ale na cestách pan Valdis navštívili opuštěnou cestovatelskou restauraci, kde se podepisovali vzdálení cestovatelé na řeznické prkénko na zdi. K podpisům Hanzelky a Zikmunda pan Valdis s radostí připojil i svůj podpis. Do dnes na to vzpomíná.
Při rozhovorech jsme nemohli a dnes snad nemůže nikdo konkurovat svými cestovatelskými zážitky, tak jsme vyprávěli o setkání s panem Zikmundem na prezentaci jeho knížky "Past na rovníku" což pana Valdise zaujalo. Požádal nás, aby jsme ji koupili a poslali mu ji do Rigy, jelikož je sbírá. Samozřejmě to byla pro nás čest, knihu sehnat a poslat.
Jako překvapení, jsme požádali pana Zikmunda a byl tak hodný, že nám napsal do knížky věnování s podpisem. Hrozně rádi by jsme viděli, jakou radost musel mít pan Valdis, když knihu poštou převzal.
Tímto by jsme chtěli poděkovat za ochotu pánovi Ing. Miroslavovi Zikmundovi. Děkujeme
aktualizace 23.10.2012 Karel Jeřábek
