EXPEDICE KREVETY aneb “ Musím najít Bubu“
mapa plavby po kanálu Canal de Rhóne
Tato výprava je vlastně příjemné pokračování našeho úspěšného vykonání zkoušek Vůdců malého plavidla, které jsme skládali na Státní plavební správě v Praze. Doklady neměly ještě uschlé razítka, nebyla ještě vystydlá laminace a nás už svrběly lýtka na nějaké pořádné řádění. Doklady máme na motorové lodě bez omezení výkonu motoru, plachetnice do 80 m2 s přímořskou plavbou, ale na moře si netroufáme. Takových borců již zřejmě bylo, kdy se vydali na moře a potom se jim stal i nějaký ten průšvih. Dokonce jednoho takového kamaráda mám. Tak volba byla jasná, poplujeme na jistotu a to po kanálech, nebo řekách.
Tajně jsme sledovali a dělali výběrové řízení mezi českými společnostmi, porovnávali jsme ceny, destinace a typy lodí. Zvítězila firma Hausboty4u z Plzně, která má již docela dobrou pověst a dlouhou tradici. Začali jsme řešit destinaci, o které jsme byli přesvědčeni, že to bude Holandsko, země tisíce kanálů. Po několika telefonických hovorech, kdy nás chtěli opravdu uspokojit a vyhovět s místem naší plavby, nám nabídli pronájem lodi v jižní Francii s plavbou v národním parku Camargue. Nebylo co řešit, jelikož jsme před pár lety projížděli autem tímto krajem plameňáků, divokých, bílých koní a černého skotu, bylo rozhodnuto. Zaplatili jsme pronájem lodě, koupili jsme vodní mapy kanálu a začali vše pečlivě připravovat. Na této výpravě nás čekal i první zahraniční geocaching, což předcházelo pořízení několika trackovatelných geocoinů s ryze českou tématikou.
29.04.2010
Konečně jsme se dočkali dnu odjezdu. Posádku tvořili Karel, Hana a syn Patrik. Nejvíce se ovšem těšila asi fenka Candy, která se při nošení věcí do Dakouše nechtěla z auta hnout. Věcí a proviantu máme, jako bychom jeli na měsíc do divočiny a pouště. Výjezd, který měl být brzký se zvrtnul ve velice pozdní a odrážíme z domu v 11.30 hodin. Jede se velice dobře, kilometry ubíhají a za chvíli jsme v Německu. Tam děláme první přestávku, kde si na parkovišti k nám přisedá postarší němec mluvící česky a vyzvídá, co že jsme zač, proč máme všichni trička s logem a čepice s výšivkou. Oděvní výbava Expedice Apalucha je již velice široká a pestrá, za což na cestách vždy sklízí ovace. Pokračujeme dále a asi trošku na truc Stáně, která zůstala doma se domlouváme na nocování v autocampu Europapark u města Ruth. Stání je zde na vysoké úrovni, včetně sociálního a servisního zázemí. Problém začal při stmívání, kdy se kempem začali prohánět mladí králíčci, připomínající naší fence Candy plyšové hračky, které zůstaly doma. V zájmu normálního kempového standardu a zamezení mezinárodního skandálu Candy dostává domácí, vodítkové vězení u kola obytného vozu. Celý den bylo velice krásné počasí, motorová klima běžela celou cestu, ale v noci začalo pršet. Opět se přesvědčujeme, jaké ohromné rodinné zázemí a pocit domova nám náš Dakouš dává.
30.04.2010
O ranní budíček se stará Candy v 7.30 hodin. Spíše než její močový měchýř jí probudí nutkání zbudit nás, jelikož si podpoří pocit vůdce smečky a donutí mě vylézt z postele. Jdeme spolu ven, kde se jen projde, prší jako z konve tak jdeme ještě do hajan. Za bubnujícího deště rychle usínáme a probouzíme se až v 10.00 hodin. Dáváme si snídani a protože máme časovou reservu vyrážíme až po 12té hodině. Celou noc pršelo a prší ještě celý den. Večer stavíme na francouzské benzince asi 180 km před Bellegarde. Teprve tady počasí dostává lepší náladu, tak jdeme do McDonaldu na jídlo a v autě hrajeme karty a potom jdeme spát. První vždy usíná Candy. Zaleze si do garáže a jen občas zvedne hlavu a zkontroluje tu svojí smečku.
01.05.2010
Po propršené noci a dobré snídani jedeme dále do Bellegarde. Do města přijíždíme kolem jedné odpoledne a hledáme vjezd do přístavu. Nakonec nacházíme jeden chatrný mostík přes kanál s nosností 3,5 tuny, čemu nevěřím ani omylem. Nakonec ho přesto přejíždíme a vjíždíme do přístavu, kde okamžitě poznáváme naši loď. Máme ji opravdu prostudovanou podle katalogu, je uklizená, otevřená a připravená na vyplutí. Obratem se objevil dlouhovlasý Francouz s dokumenty a začalo předávání lodě. Prošel s námi veškerý inventář, obsluhu lodě a zkontroloval Patrikovu cvičnou jízdu. Ten si zaslouží velkou jedničku jak za jízdu, tak za odbornou komunikaci v angličtině. Následovalo jen podepsání smluv, zaplacení kauce a loď byla naše. Začal největší oříšek tohoto výjezdu. Museli jsme navštívit skoro každý kout obytného vozu a přendat věci do lodě. Vše zvládáme, ale na večer se nám nechce plout. Dáváme si láhev dobrého moravského a noc ještě trávíme v našem Dakoušovi. Pronajatá loď je značky Nicols Grand Comfort 900 velikostí pro 4 až 7 osob, s výškou stropu v podpalubí 2m. Dvě prostorné kajuty, kde má každá vlastní sociální zařízení se sprchou. Hlavní obývací kajuta s kormidelnou o rozloze 9m2, kde se nachází i malý kuchyňský kout s velkou 220l lednicí a dvojvařič s troubou. O teplo se staralo teplovzdušné topení Truma na propan a teplou vodu ohříval bojler 60l s ohřevem od motoru lodě. Vše fungovalo velice dobře a vybavení se nám zdálo nadstandardní.
02.05.2010
Toto ráno nemůžeme dospat. Poslední věci na loď a můžeme plout. Nejposlednější věc je ovšem naše Candy, která se bojí. Napoprvé musíme našeho drobečka přenést a následně to už zvládá sama. Odrážíme od mola a s rozjásanými úsměvy plujeme sami na první apalušáckou výpravu. Vodní kanál je historické dílo ze 17.tého století a aby vlny z lodí nepodemílaly břehy je dovolena pouze výtlačná plavba. První zastávka byla v přístavu ve městě St.Gilles, kde jsme nakupovali pečivo a nějaké potraviny. Je to typicky jižně francouzské až chaotické a uvolněné město palem. Je neděle a snad všichni obyvatelé jsou ve starobylých ulicích, nakupují a okupují místní kavárničky. Ještě jsme udělali pár fotek a tak jak jsme hladce přistáli, tak jsme těšíc odrazili a pluli dál. Je to opravdu naše první plavba, tak si to užíváme každým coulem. Jako karavanisti jsme zvyklí zdravit ostatní kolegy, ale co se děje na vodě, to jsme žasli. Nestane se, aby Vás na kanálu někdo nepozdravil, a to jak z lodě, břehu, mostu, nebo z přilehlé silnice. Všichni lidé jsou příjemní, usměvaví a s kombinací volně plující lodě je to balsám na duši. Na kanále se může stát všude, kde nebráníte volnému provozu ostatních lodí. Spát přes noc se může jen v přístavech, nebo na přírodních úvazištích. My jsme pokračovali dále do města Galician, které jsme propluli směrem na město Aigues Mortes. Těžko se to popisuje, ale plujeme kanálem lemovaným rákosem a pastvinami s bílými koňmi až k hranicím města. Míjíme pár výletních lodí, kdy hrdě zdravíme kapitány a přijíždíme pod jedním otočným mostem do přístavu. Přirážíme k molu špičkou, protože jsme zjistili, že se Candy po špičce lépe vystupuje. Vázaní lan jsme vždy dělali s velkou precizností, leč jsme nechtěli riskovat karambol, nebo samovolné odplutí lodě. Aigues Mortes je město podobné proslavenému městu Carcassone, ke kterému vede tento historický vodní kanál. Je obehnané vysokými kamennými hradbami s věžičkami na každém rohu, kde ohromné plochy a masy kamení narušují starobylé střílny. Přístav se nachází přímo u hradeb s hlavní branou, kdy za tmy je opevnění osvíceno a podmiňuje krásnou siluetu města. Po večerní procházce hrajeme karty, popíjíme šampaňské /české/, povídáme si a vůbec nevnímáme absenci televize, nebo internetu.
03.05.2010
Ráno se nám u lodě objevil správce přístavu, kdy jsme platili za nocování a čerpání vody 16 EUR. Je hezké počasí, vyplouváme z přístavu směrem na Carnon. Od tohoto města již začíná pravý národní park plný plameňáků. Zajímavou vodní stavbou s křižovatkou vjíždíme do srdce Camargue, slaných jezer po obou stranách kanálu a vodních zákoutích. Vodní cesta vede městem La Grande Motte a nacházíme první hejna růžových plameňáků. Další druhy ptactva neumíme vyjmenovat, krom racků a volavek. Největší zálibu naší fence Candy dělají malí zajíčci, kteří poskakují kolem nor všude na březích kanálu. Blížíme se do města Carnon, kotvíme v přístavu a jdeme se projít. Zde jsme byli před devíti lety a máme na to krásné vzpomínky. Doplňujeme potraviny a plujeme dál do města Pallavas. Je to přímořský přístav, kdy se kanál s jedním ramenem řeky vlévá do moře. Při velkém vodním proudu máme problémy zaparkovat, ale na podruhé se daří na jedničku. Přístav je hned vedle stelplatzu, kde stojí kolem dvaceti obytných vozů. Při procházce hledáme krajany z česka, ale bohužel ani jeden. Město rozděluje kanál na dvě poloviny, které spojuje pár mostů a raritní lanovka, která převáží turisty z jednoho břehu na druhý. Tento večer se zvedá vítr a začíná pršet. Brzo jdeme spát. V noci začalo peklo. Začalo to mlátit ze strany na stranu a vítr snad o síle hurikánu bušil do lodě. Několikrát za noc jsme loď převazovali, protože mokrá konopná lana se silou větru natahovaly. Z paluby nám odletěli plastové židle a prázdné odpadkové kontejnery létaly vzduchem. Palmy se ohýbaly jako by byly z gumy. Candy nám v kajutě vlezla do nohou a nechtěla se hnout.
04.05.2010
Ráno nechtěla Candy ani ven. Vítr je pořád silný a prší skoro vodorovně jako Gampovi ve Vietnamu. Při opětovném převazování nacházíme Českou vlaječku a obě naše židličky. Při debatě se sousedy zjišťujeme, že jsme v noci přežili 120km/h rychlost větru. Tento den trávíme spolu s jinými posádkami v přístavu. Celý den létal podél moře a kanálu vrtulník a direktivně naváděl všechny lodě do přístavů. Počasí se hodně zchladilo, tak jsme poprvé zapálili topení, které mělo velice dobrou účinnost. Zajímavé bylo, že celý den neběžel motor a přesto jsme měli v bojleru teplou vodu ještě z minulého dne. Francouzští sousedé nám řekli, že druhý den má být krásně. Ještě maličkost, tento den jsme na lodi slavili narozeniny předsedy.
05.05.2010
Opět vyplouváme na kanál směrem k jezeru Tháa. Počasí bylo nádherné a slunce svítilo jako o závod. Jelikož naše Candy spala tuto noc s Patrikem, hned ráno si stěžoval, že hrozně chrápe a při snech kope všema nožičkama. Teď se spokojeně vyvaluje na zadní palubě a vyhřívá se na slunci. V kanálu není přesně stanovené plutí, ale pravidlem je držet se uprostřed a při potkávání se, míjet vpravo levobokem. Tento den jsme zažili krušnou chvilku, kdy jsme potkali loď LeBoat, kde to posádka opravdu nezvládala. Létala po kanálu ze strany a jela přímo na nás. Kormidlo měl Patrik, který okamžitě reagoval a plným plynem objel loď zleva. Pokud by jeho reakce nebyla duchapřítomná, určitě jsme zažili kolizi na lodi. Připlouváme do města Frontigme, kde nás nutí k obrátce padací most, který reguluje vplutí na krevetové jezero Tháa. Pokud jsou na jezeře velké vlny, most je dole a nepouští z důvodu bezpečnosti na jezero. Děláme pěší prohlídku opět krásného, přímořského města, vracíme se k lodi a zde máme nultý bod obrátky k domovu. Začínáme se vracet zpět do města Carnon, kam přijíždíme pozdě odpoledne. Vplouváme do bočního úzkého přístavu, kde oceňujeme vynález lodního háku, jelikož nasedáme lodí na dno kanálu. Zvládáme tuto mimořádnou situaci a vážeme se bokem k molu. Prožíváme další krásný, lehce houpající večer.
06.05.2010
Ráno vstáváme do azurového nebe a krásného, až letního počasí. Odrážíme od mola a kolem hlavního přístavu plujeme směrem na město Aigues Mortes. Kanál je v těchto místech velice udržovaný a někde jsou ještě původní historické kamenné zdi lemující břehy. Za krásného slunečného dne nám národní park ukazuje krásu v bohatství veškeré fauny a flory. Tento den je opět kapitán lodě Patrik, který velí zakotvit u železných vrat, kde se nedaleko nachází cache. Jdeme okouknout železobetonovou stavbu, které vůbec nerozumíme a kapitán má již v ruce navigaci a žene nás směrem k místu s pokladem. Cach se nachází v zastíněné mokřadě vytvořené deštěm a protože je kanál naředěn mořskou slanou vodou, jsou to jediná místa na rojení komárů. Tento poklad byl vykoupen naší krví a odvahou vstoupit na území bodajícího hmyzu. Schránka byla velikosti fotbalového míče ukrytá v zídce mezi kameny. Rychle odlovit, zalogovat a pryč. Jsme opět v lodi a cestou potkáváme velkou výletní loď, kdy je zapotřebí kormidelní zdatnosti našeho kapitána Patrika. Zvednutou rukou si vymění vůdci obou míjejících lodí pozdrav a než se nadějeme, jsme ve městě. Kotvíme v přístavu na stejném místě u kamenných hradeb s hlavní branou. Plavací dovolená se nám zlomila do druhé poloviny, tak jdeme do města nakoupit nějaké dárky a upomínkové předměty. Průchodem městskou kamennou branou se dostaneme do starobylého města, kamenných dlážděných uliček a malých obchůdků. Večer při kávě a kartách hodnotíme náš úspěšný a pestrý den.
07.05.2011
Dnes je poslední, celý lodní den. Je to den zapomenutých cachí a rybaření. Dopoledne chytáme ryby u lodi přímo z paluby, kde slavíme úspěch. Chytáme rybu, kterou neumíme pojmenovat a tak ji pouštíme. Vyrážíme na lovení dalšího dobrodružství. Netrvá dlouho a kapitán velí „Cach po levoboku“ a přikazuje mě udělat výsadek s lanem ze špičky lodě. To jsem zvládl a nastal povel pro druhého plavčíka (maminku), která mě měla hodit druhé lano. To trvalo asi 10 min a po úplném nezdaru to musel hodit kapitán. Cach nachází maminka, která má z toho radost jako malé dítě. Tento den nacházíme ještě další dvě. Couráme po vodní hladině s naší lodí, zastavujeme u břehu, kde si děláme poslední kávový piknik a hurá do Bellegarde. Domovský přístav naší lodě. Již z dálky všichni členové Apaluchy natahují své krky, aby právě on byl ten první, kdo uvidí naše opuštěné obytné autíčko Dakouše. Týden jsme mu byli nevěrní s lodí značky Nicols a jménem Osiria. Dnes je poslední noc na této lodi.