Každý rok na přelomu září a října se chceme ještě poválet u moře. Zatím se nám vždy vydařilo jet na ostrovy, kde počasí bylo vždy krásné a o hodně lepší než na pevnině. Elba a Sardinie byly projety minulé roky a na řadě byla Korsika. Již jsme na ostrově byli, ale krása a pohoda se nikdy neokouká a neomrzí. No a taky panička rozhodla, že na tomto ostrově ještě nebyla naše fenka Candy, tak bylo rozhodnuto.
Korsika je čtvrtý největší ostrov středomoří spadající pod správu Francie. Je 183 km dlouhý, 83 km široký a žije na něm kolem 260 tisíc obyvatel. Nejvyšší horou je Monte Cinto, která se vyvyšuje 2.710 m nad moře. Ostrov je rodištěm Napoleona Bonaparte. Zajímavostí je, že pobřeží dosahuje neuvěřitelných 1047 km.
Tyto výpravy nejsou náročné na přípravy. Trajekty nebukujeme, kempy také ne, vyměníme vždy peníze, uzavřeme pojištění a jedeme. Cesta ubíhá velice dobře, nikdy nepospícháme a v klidu dojíždíme na STPL u Breneru, kde jsme již několikrát nocovali. Kemp je u města Sterzing a jmenuje se Vipiteno. Je zde i velké parkoviště pro kamiony, tento tichý kemp je součástí BordAtlasu a je navštěvovám pro úžasné horské scenérie.
Ráno posnídáme, děláme servis a jedeme směr Livorno, odkud odjíždějí trajekty na Korsiku. Šnečí pohodovou jízdou přijíždíme do přístavu po 16.00 hodině a jdeme koupit palubenky. Jelikož sezóna pomalu končí, tak jsou již omezovány spoje. Moby už nejezdí vůbec a CorsikaFerries jela poslední před půl hodinkou. Kupujeme palubenky na 8.00 ráno, jdeme se projít a přeparkovat na místní STPLatz, který je zdarma pro karavanisty, kteří mají platné palubenky. Cesta se trošku prodražuje, jelikož jen příplatek za nad 3 m výšky se šplhá na 126 EUR. Celková cena palubenky za obytné auto, dvě osoby a psa je 240 EUR. V žádném případě se nevyplatí zalhávat rozměry vozu, protože jsme už zažili s kamarádem, kdy při plavbě na Sardinii nám přeměřovali auta a kamarádovi přívěs. Obshluha trajektů má již rozměry v oku a případné sankce a pokuty jsou dražší jak příplatek.
Ráno najíždíme na trajekt, během chvíle odráží od mola a po čtyřech hodinách plavby jsme na Korsice. V tu chvíli je nebe bez mráčků, teploměr ukazuje 32 stupňů. Krásné letní počasí a ještě lepší nálada. Opouštíme Bastii a jedeme po východním pobřeží na jih. Zde máme jeden velký úkol. Jelikož naše Candy několik hodin nečůrala a v prostorách na venčení na trajektu se jí nelíbilo, museli jsme někde zastavit. Za jízdy za městem jsem najednou zahlédl nápis camp, okamžitě jsem odbočil. Bohužel jsem se nevšiml, že to byl militari camp, rozsáhlý vojenský prostor plný kamer, ostnatého drátu a zakázaného vstupu. Přesto jsme Candy vyvenčili, kamery se divně natáčely a pokračovali jsme dál. Po chvilce jízdy nacházíme krásnou pláž, již po sezóně zavřený bar a hezké stání přímo na pláži. Okamžitě zastavujeme, parkujeme na nájezdové klíny a jdeme na pláž. Konec sezóny je znát, pláž je prázdná, nikde ani živáčka. Asi 500 m od nás je velký kemp, který je už zavřený, tak se tolik neobáváme, že stojíme na divoko. Pláž se začíná trošku plnit až v odpoledních hodinách, protože přichází na plážovou siestu korsičané. Odpoledne vyrostly na pláži sluneční deštníci, pod kterými relaxují lidé, čtou knížky, hrajou hry a prokládají pohodu občasným koupáním.
Vendeta – tento krvavý způsob msty pochází z tohoto ostrova a dodnes se používá. Jako návštěvníci by jsme se nikdy neměli dostat do situace urazit pravého korsičana nebo jeho rodinu. Vypozorovali jsme, že pokud přišla mladá žena s dětmi k moři, muž byl v práci, s rodinou přišla buď maminka, nebo tchýně, která hlídala čest této rodiny.
Tím vším ostrov neztrácí svoje kouzlo. Tajemství hezkého počasí, super čistého a teplého moře nás nabíjí energií, která je zapotřebí v dnešní uspěchané době. Na cestách se snažíme odpočívat spíše aktivně, ale zde to byl pravý opak. Jen se válíme u moře, které má kolem 24 stupňů a hltáme poslední paprsky přímořského slunce. Ač je konec září, tak je znát na naší spálené pokožce, jakou má slunce sílu. Nevíme jak je to možné, ale v Livornu bylo trošku zataženo a přejezdem na ostrov se mraky úplně ztratily. V moři se koupeme každý den. Jelikož docela rád rybařím, pozoruji pány s pruty, jak bičujou moře a snaží se chytit nějaký úlovek. S jedním francouzem se dáváme do řeči a lámanou mojí a jeho angličtinou si povídáme o cestování. Na zádi obytného auta máme Bucket list a mapu, kde zapisujeme, co máme projeté a co by jsme chtěli vidět. To vždy přitáhne kolemjdoucí a otevře téma na konverzaci. Frantík se svou paní byli již v důchodovém věku a rybářské náčiní dostal od své paní, což vysvětlovalo jeho vytrvalost a snahu něco ulovit. Dozvěděli jsme se, že zavřený bar je jejich příbuzných a že se nemusíme bát zde stát i několik nocí, což nás trošku uklidnilo. Nemáme rádi pokud máme problémy s policií nebo se starousedlíky a proto se snažíme chovat co nejméně problémově, což se nám vyplácí.
Stojíme zde opravdu sami a nejhezčí jsou večery a noce. K obědovečeři si něco ugrilujeme a potom jen sedíme u auta, stáhneme markýzu a pozorujeme nebe. Tolik hvězd si pamatuji snad jen z dětsví, kdy počasí a přiroda v ČR neměla tolik za sebou. Počet hvězd na obloze se nedá spočítat a každý den vidíme alespoň jednu hvězdu padat. Je to nádherné a je velká škoda, ža tyto scenérie neumíme vyfotit.
Každý den si večer dáváme moravské víno, které jsme si přivezli a které nám již dochází. Při cestování po ostrově, kde cesty se klikatí kolem vinic si říkáme, že vozit své víno na Korsiku je barbarství. Vždyť právě ona je vinařská perla a kvalitní levná, velmi dobrá vína jsou zde na každém kroku. Také nás to nutí k zamyšlení, jak může být u nás doma již v srpnu burčák, když zde není přelomem září a října ještě ani jedna vinice sklizena a hrozny ještě zrají na révách? Asi to bude s tím burčákem trošku jinak, že.
Musíme ještě napsat, že si to užívala i naše fanka německého ovčáka Candy. Letos je 5 let stará a moře a vůbec cestování miluje. Pokud jsme s ní u rybníka, tak si čuchne k vodě, někdy zamračí a nejde tam. U moře to vypadá jinak. Nejdříve ji před lety vadila slaná voda, ale dnes tam dovádí. Je to velice sociologovaný pes, s kterým nejsou žádné problémy. Na pláži ležela u nás, sama si vzala hračku do vody a šla se vykoupat. Potom jako my relaxovala. Jen je někdy, nebo vždycky žárlivá a nedovolí k nám přiblížit cizího pejska. Přišel k nám jeden zběhlý voříšek, začal se jí dvořit a u auta by ho snad zakousla. Kousek opodál na ní bylo vidět, jak se rozmýšlí, jestli se má kamarádit a komunikace byla na jiné úrovni.
Po několika odpočinkových dnech a nocích chceme popojet dále. Elektriky máme dost, jelikož solární panel dobíjí v krásném počasí jako o život. S vodou a odpadem jsme na tom hůře. Vozíme sebou i náhradní kazetu na toaletu a tu jsme již museli nasadit. Proto vyjíždíme z našeho místečka směr jih Korsiky. Cestou tankujeme naftu, doplňujeme zásoby v místním marketu, kde potkáváme francouzský pár, s kterým jsme si povídali. Počasí je opět nádherné, klimatizace hučí na plný výkon a cestou vidíme krásné rodinné vinařství. Jdeme se podívat a kupujeme si bednu červeného, pozdní sběr ročník 2008 pro nás neznámou korsickou značku vína.
Pokračujeme dále podél východního břehu ostrova, který je podle našich poznání hezčí, bělejší a teplejší. Západní pobřeží je takové panenčnější a přírodnější, ale zdá se nám studené a větrné. Cestou míjíme krásné panorama zátok, proslavených korsických hlídacích věží a jiných satveb. Náš dnešní cíl tvoří město Porto Vecchio, kde nacházíme v tiché zátoce liduprázdný kemp přímo na břehu moře. Zde nám recepční oznámila, že zde můžeme zůstat jen dva dni, jelikož se 30.09 kemp zavírá. Kemp je na velice vysoké úrovni, včetně služeb a prostředí plných palem a upravených ploch. Pravdou je, že by jsme tu v plné sezóně nechtěli trávit dovolenou, protože tu musí být hlava na hlavě. Zde trávíme dva dny a dvě noci, degustujeme tak pečlivě, že jsme tu bednu vín zdolali. Již teď plánujeme cestu opět kolem vinařství, kde si koupíme vína domů.
Pláž je zde široká a velice dlouhá. Pro rodiny s dětmi je to k nezapalcení, je zde mělko, dospělí musí jít delší dobu, aby si zaplaval. Oproti tomu všemu je ohromná výhoda teplota, protože se sloupec vody dobře prohřívá. Pro naší fenečku je to ideální koupání. Nikdo jí nemusí nutit a sama se jde zchladit, zaplavat a potom se nám jako vždy vyválí v písku. Do večera je čistá, bez písku a voní mořem. Zajímavostí ještě je, že se nám po slané vodě nedrbe a vůbec jí to nevadí.
Po pár strávených dnech na opět slunné jižní Korsice se budeme pomalu vracet na sever. Dovolená se nám přehoupla přes časovou polovinu tak se postupně již budeme jen geograficky vracet. Cestou jsme navštívili jednu z nejhezčích pláží na ostrově, úžasnou Palombaggia. Byli jsme tu před lety s našimi ratolestmi a na kráse neztratila ani kousek. Bohužel jsme nenašli žádný kemp, je zde jen velké lesní parkoviště s vjezdem obytek zakázaným.
Další naší aktivitou je geocaching, který se snažíme na cestách provozovat a uskutečnit alespoň jeden nález v každém námi navštíveném koutu Evropy. Ne jinak tomu bylo na Korsice, kde jsme si našli cache Lion Rock – Lví skálu a tu jsme objevili. U pokladu byl docela velký provoz mudlů a současně ihned po nás zde lovil kačer ze Švýcar. I na logu keše jsme měli pozdrav pro kešery s domem na kolech.
Zakotvili jsme ještě v kempu u města Sari Solenzara, které se vyznačuje dlouhou a širokou pláží s postupným vstupem do moře. S autem jsme stáli na kamenité části pláže s příjemným výhledem na moře. Víno nám došlo jak moravské, tak korsické a plánujeme cestu kolem vinařství, aby jsme si nakoupili domů. Na pravé fotce je vidět obytný transporter, který měl pojízdné boční dveře do silnice. Po prozkoumání auta jsem zjistil, že je to Angličan, vlastně Skot. Ale i to byl omyl, byla to Skotská madam ve věku přes 60 let. Když jsme se dali do řeči, tak nám paní prozradila, že jezdí od roku 1997 každý rok přes zimu na jih Evropy a nejčastěji právě sem. Má angličtina je velice slabá a komunikace se skotem byla pro mě nadlidský úkol. Nakonec jsme se ještě dověděli, že bydlí v severním Skotsku, a to ještě na nějakém ostrově, kde je zima i v létě.
Nemáme pevný termín odjezdu a každé ráno při snídani se přemlouváme, že zítra pojedeme koupit lístky. A nakonec nejedeme, což nám nevadí, ba naopak. Přesto den „D“ nastal a jedeme do Bastie pro palubenky.
Cestou se stavujeme ve vinařství, kde kupujeme domů tolik vína, že už nemáme peníze a musíme platit kartou. Dále následuje kancelář Corsica Ferries, kde nám oznamují, že následující den je loď plná a musíme jet o den déle. Super, máme ještě den navíc dovolenky. Vracíme se zpět na stání u zavřeného baru, kde trávíme poslední chvíle na ostrově.
Vše uteklo jako voda a než se nadějeme, jsme na trajektu, užíváme si plavbu, při které nám dělá společnost hejno skákajících delfínů. Do Livorna přijíždíme za tmy, přespáváme na placu v přístavu a další den už jen jedeme a jedeme. Včera jsme se koupali v moři a dnes máme na Breneru sníh. Za chvíli jsme skoro doma.
Už nám jen zbývá vzpomínat a plánovat další ostrovní výjezd. Kdo to dočetl až sem, tak děkujeme!